Když se řekne sanitka, většina lidí si představí bílou dodávku s červenými pruhy, majákem a lehátkem vzadu. Dále se na silnicích objevují i žluté sanitky se zelenou reflexní šachovnicí. A s nimi přichází otázka: která je vlastně „ta pravá“, důležitější a zaslouží si větší respekt?
Žluté sanitky patří zdravotnické záchranné službě. Jejich posádku tvoří řidič a záchranář nebo dva zdravotničtí záchranáři. Vyjíždějí na základě volání na linku 155 a jsou vybaveny moderní přístrojovou technikou, léky a kvalifikovaným personálem. Míří k resuscitacím, dopravním nehodám či cévním mozkovým příhodám – tedy tam, kde skutečně rozhodují vteřiny. Bohužel někdy také ke klíštěti nebo k bolesti zad, která trvá už týden.
Bílé sanitky si lidé často spojují s dopravní zdravotní službou. Slouží k plánovaným převozům pacientů mezi nemocnicemi, z nemocnice domů nebo na vyšetření. Posádky mívají základní vzdělání, vybavení je skromnější a nikam se většinou nespěchá. Typickým klientem je senior, který se do nemocnice sám nedostane – a i to je velmi důležitá služba.
Jenže realita není tak přehledná. Bílé sanitky neprovozují jen „převozky“, ale i soukromé záchranné služby s vysoce kvalifikovanými posádkami a špičkovým vybavením. Nemocnice je využívají k převozům kriticky nemocných pacientů na specializovaná pracoviště, často s lékařem, sestrou a plnou technikou. A při hromadných neštěstích se zapojují všechny dostupné sanitky bez ohledu na barvu.
Dělit sanitky na „žluté, co můžou houkat“ a „bílé, co by neměly“, proto nedává smysl. Převoz pacienta na umělé plicní ventilaci v bílé sanitce je rozhodně naléhavější než transport bolesti zad v sanitce žluté.
Nejrozumnější řešení? Pouštět všechny houkající sanitky. Pokud jsme ochotni dát přednost houkajícímu BMW vezoucímu politika na kávu, možná zvládneme dát přednost i sanitce – a odpovědnost za naléhavost nechat na tom, kdo ji provozuje. (aktualizováno 12.12.2025)
Když se řekne sanitka, většina lidí si představí bílou dodávku s červenými pruhy, majákem a lehátkem vzadu. Dále se na silnicích objevují i žluté sanitky se zelenou reflexní šachovnicí. A s nimi přichází otázka: která je vlastně „ta pravá“, důležitější a zaslouží si větší respekt?
Žluté sanitky patří zdravotnické záchranné službě. Jejich posádku tvoří řidič a záchranář nebo dva zdravotničtí záchranáři. Vyjíždějí na základě volání na linku 155 a jsou vybaveny moderní přístrojovou technikou, léky a kvalifikovaným personálem. Míří k resuscitacím, dopravním nehodám či cévním mozkovým příhodám – tedy tam, kde skutečně rozhodují vteřiny. Bohužel někdy také ke klíštěti nebo k bolesti zad, která trvá už týden.
Bílé sanitky si lidé často spojují s dopravní zdravotní službou. Slouží k plánovaným převozům pacientů mezi nemocnicemi, z nemocnice domů nebo na vyšetření. Posádky mívají základní vzdělání, vybavení je skromnější a nikam se většinou nespěchá. Typickým klientem je senior, který se do nemocnice sám nedostane – a i to je velmi důležitá služba.
Jenže realita není tak přehledná. Bílé sanitky neprovozují jen „převozky“, ale i soukromé záchranné služby s vysoce kvalifikovanými posádkami a špičkovým vybavením. Nemocnice je využívají k převozům kriticky nemocných pacientů na specializovaná pracoviště, často s lékařem, sestrou a plnou technikou. A při hromadných neštěstích se zapojují všechny dostupné sanitky bez ohledu na barvu.
Dělit sanitky na „žluté, co můžou houkat“ a „bílé, co by neměly“, proto nedává smysl. Převoz pacienta na umělé plicní ventilaci v bílé sanitce je rozhodně naléhavější než transport bolesti zad v sanitce žluté.
Nejrozumnější řešení? Pouštět všechny houkající sanitky. Pokud jsme ochotni dát přednost houkajícímu BMW vezoucímu politika na kávu, možná zvládneme dát přednost i sanitce – a odpovědnost za naléhavost nechat na tom, kdo ji provozuje. (aktualizováno 12.12.2025)