(Ne)bezpečnost v první pomoci bývá často podceňovaná. Na kurzech se sice říká, že „vlastní bezpečnost je na prvním místě“, ale v praxi to občas působí jako pěkná teorie, která se při první dávce adrenalinu vypaří. A přitom právě nebezpečí je to úplně první, co musíme umět rozeznat — jinak místo jednoho pacienta budou dva. Děkuji za pozornost.
Hlavním nepřítelem zachránce je tunelové vidění: vidíme jen člověka, který potřebuje pomoc, a nevšimneme si provozu, plynu, elektriky nebo lidí, kteří by nám mohli zásah citelně znepříjemnit. Proto první krok není běžet, ale zastavit se a rozhlédnout. Stres sice zrychluje nohy, ale ne mozek.
Specifickou kapitolou je „útočník omylem“. Vy vidíte pacienta, ale někdo jiný vidí svého blízkého na zemi a cizince, který na něm dělá něco podivného. Proto je dobré periferně sledovat okolí a případné „rázně přicházející osoby“ rychle zaúkolovat: „Nedýchá, pojďte mi pomoct! Sežeňte AED!“ Většina lidí naštěstí reaguje na jasné úkoly lépe než na vysvětlování.
U vody platí, že tonoucí se stébla chytá a někdy bohužel i zachránce. Proto se do vody pouštíme jen tehdy, když to opravdu umíme — a téma bezpečnosti u tonoucích si zaslouží vlastní článek.
A nakonec evergreen první pomoci: infekce. Rukavice nejsou kosmetický doplněk, ale přímá ochrana před tím, co nechcete řešit na infekčním oddělení. I malé poranění na ruce se může změnit v nepříjemný problém.
Závěr: Bezpečnost není brzda, ale startovní čára první pomoci.
(aktualizováno 12.12.2025)
(Ne)bezpečnost v první pomoci bývá často podceňovaná. Na kurzech se sice říká, že „vlastní bezpečnost je na prvním místě“, ale v praxi to občas působí jako pěkná teorie, která se při první dávce adrenalinu vypaří. A přitom právě nebezpečí je to úplně první, co musíme umět rozeznat — jinak místo jednoho pacienta budou dva. Děkuji za pozornost.
Hlavním nepřítelem zachránce je tunelové vidění: vidíme jen člověka, který potřebuje pomoc, a nevšimneme si provozu, plynu, elektriky nebo lidí, kteří by nám mohli zásah citelně znepříjemnit. Proto první krok není běžet, ale zastavit se a rozhlédnout. Stres sice zrychluje nohy, ale ne mozek.
Specifickou kapitolou je „útočník omylem“. Vy vidíte pacienta, ale někdo jiný vidí svého blízkého na zemi a cizince, který na něm dělá něco podivného. Proto je dobré periferně sledovat okolí a případné „rázně přicházející osoby“ rychle zaúkolovat: „Nedýchá, pojďte mi pomoct! Sežeňte AED!“ Většina lidí naštěstí reaguje na jasné úkoly lépe než na vysvětlování.
U vody platí, že tonoucí se stébla chytá a někdy bohužel i zachránce. Proto se do vody pouštíme jen tehdy, když to opravdu umíme — a téma bezpečnosti u tonoucích si zaslouží vlastní článek.
A nakonec evergreen první pomoci: infekce. Rukavice nejsou kosmetický doplněk, ale přímá ochrana před tím, co nechcete řešit na infekčním oddělení. I malé poranění na ruce se může změnit v nepříjemný problém.
Závěr: Bezpečnost není brzda, ale startovní čára první pomoci.
(aktualizováno 12.12.2025)