K čemu jsou dnes kurzy první pomoci, když stačí vytočit 155 a dispečer vás povede jako GPS? Protože ani ta nejlepší GPS nefunguje, když se telefon vybije, spadne do potoka nebo vám při stresu prostě vypadne z ruky. Technikou se řídit můžeme – spoléhat se na ni ne.

Další důvod je mnohem praktičtější: u masivního krvácení nebo zástavy oběhu běží čas rychle. Potřebujete okamžitě jednat, třeba zatlačit do rány nebo začít stlačovat hrudník. A to není prostor pro telefonické bádání typu „kam že mám přesně zatlačit?“ Kurzy vás naučí, že když jde o život, není čas filozofovat – je čas jednat.

Zásadní je také trénink. Na kurzu zjistíte, že rozdíl mezi „vím, jak se to dělá“ a „dokážu to opravdu udělat“ je podobný jako rozdíl mezi koukáním na MasterChefa a vařením naživo. Zautomatizované postupy vám pomůžou překonat stres i ostych oslovit člověka, který právě potřebuje pomoc.

A dojezd záchranky? Mýtus o dvaceti minutách je… no, mýtus. Zákon řeší jen rozestavení výjezdových stanovišť, ne garanci dojezdu. Ta může být na jiném zásahu, v koloně nebo na cestě přes půl kraje. Proto je dobré umět začít pomáhat hned – než dorazí profíci.

Závěr? Dispečer vás provede, záchranáři zachrání. Ale ten úplně první krok je vždycky na vás. (aktualizováno 12.12.2025)